V dnešní globalizované době se většina z nás setkává s mezinárodním prostředím, ať už je to při studiu, zaměstnání nebo trávení volného času. Jazykové znalosti získané během formálního vzdělávání ve školách je nutné neustále procvičovat, pokud si chce člověk udržet určitou úroveň znalosti jazyka. Jazykové vzdělávání se může pro někoho stát koníčkem, pro někoho ale bohužel i utrpením, které podstupuje proto, aby si udržel nebo získal nějakou zajímavou pracovní pozici. Pokud znamená učení cizího jazyka utrpení, stala se někde chyba. Aby celý proces vzdělávání byl účinný, je třeba dodržet tři podmínky takzvaného trojúhelníku kompetentnosti. Pokud se chci něčemu naučit, musím mít schopnost se učit, musím mít možnost a musím chtít. Jestliže nám některá podmínka chybí, učení jazyků nebude nikdy zcela úspěšné. Za nejdůležitější faktor úspěchu vzdělávání dospělých obecně je často považována právě motivace. Často máme mylnou představu o tom, že stejně jako se děti snadno naučí něco ve škole, absolvováním kurzu získáme požadované znalosti. Jenže ve vzdělávání dětí a dospělých je rozdíl. Děti není třeba na rozdíl od dospělých nějak zvláštně motivovat, stačí jim poskytnout příležitosti k učení. Mají touhu po poznání vrozenou. U dospělých převládá potřeba uplatnit získané poznatky v praxi a získat tím ujištění, že úsilí věnované vzdělávání má konkrétní přínos.
Možností motivace u dospělých je řada, záleží na tom, jaké má kdo potřeby. U někoho funguje potřeba vyniknout nad ostatními („To to svým kolegům nandám, až při videokonferenci s francouzským obchodním partnerem použiju pár frází z francouzštiny, když ostatní umí jen anglicky.“), někdo se potřebuje realizovat a sám sobě dokázat, že je schopen dosáhnout stanoveného cíle a naučit se něco nového. Na někoho platí více motivace negativní („Pokud si nezlepšíte úroveň angličtiny, budeme vám muset snížit osobní ohodnocení, protože vaše pozice vyžaduje vyšší úroveň znalosti jazyka.“).
Problémy v učení cizích jazyků
V případě firemního vzdělávání je úlohou manažera, aby rozpoznal to, čím své podřízené nejlépe motivovat k jazykovému vzdělávání. Podle zkušených personalistů je také dobrým způsobem motivace finanční spoluúčast zaměstnanců na nákladech za vzdělávání. Docházka na jazykové kurzy bývá vždy vyšší u zaměstnanců, kteří si sami částečně nebo zcela hradí cenu kurzu.
A co naopak způsobuje demotivaci při učení cizího jazyka? Nejčastější příčinou ztráty zájmu o další učení je absence pokroku. Každý, kdo se učí cizí jazyk, by měl umět ohodnotit svůj pokrok. Velmi důležité je uvědomit si své vlastní úspěchy a neporovnávat se pouze s ostatními.
Chybu bychom neměli hodnotit jako náš nedostatečný výkon, ale jako krok v učebním procesu. Mnoho studentů má strach udělat chybu, a v důsledku toho si řada z nich vypěstuje zábrany v komunikaci. Při studiu jazyka bychom se měli řídit pravidlem „raději mluvit s chybami než mlčet bez chyb“. Je důležité v cizím jazyce přirozeně a živě komunikovat, byť s chybami. Není třeba dodržet všechna gramatická pravidla, protože účelná komunikace musí být založena na interakci obou komunikujících stran a více než na bezchybnosti projevu záleží na porozumění. Porozumění je zpětnou vazbou, jíž se student okamžitě dozvídá, jestli je v komunikaci úspěšný. Abychom eliminovali strach z chyb a předešli zábranám v komunikaci, je vhodnější mluvit v daném jazyce například s jiným cizincem, který pravděpodobně dělá podobné chyby jako my, než s rodilým mluvčím.
Mnohdy nás může úplně odradit od komunikace v cizím jazyce strach, že bychom se ztrapnili před rodinnými příslušníky nebo před kolegy ze zaměstnání. Ostychu je nejlepší čelit tím, že ho postupnými kroky překonáváme. Pokud máte pocit studu při mluvení cizí řečí například před svým partnerem, zkuste se dohodnout, že spolu budete každý den mluvit pár minut jiným jazykem. Jestli se vám to povede, určitě pro vás poté bude jednodušší používat cizí řeč v komunikaci s další osobou i v přítomnosti partnera.
O trochu jiná je situace v případě ostychu před kolegy. Tam kromě pocitu zahanbení hrozí i strach ze ztráty naší důstojnosti, protože v očích kolegů, potažmo nadřízeného se snažíme být těmi nejlepšími. Pokud se tohoto pocitu nedokážeme zbavit, není dobré absolvovat jazykový kurz společně s nimi. Jazykový kurz by se v tomto případě stal spíše utrpením a očekávaný výsledek by nepřinesl. Raději navštěvujte jazykový kurz pro veřejnost, na kterém se setkáte s cizími lidmi, před kterými případné zábrany odpadnou.
Správný cíl
Na začátku je třeba zjistit aktuální úroveň svých jazykových znalostí. Zjištěný stupeň znalosti nám pomůže vybrat vhodný způsob vzdělávání a zajistí, že nebudeme začínat úplně od začátku, nebo naopak přeceníme své možnosti. V obou situacích totiž může dojít k tomu, že brzy ztratíme motivaci a se vzděláním skončíme, ještě než jsme pořádně začali.
Dalším krokem je stanovení reálného, měřitelného a termínovaného cíle. Například od září do prosince budu jednou týdně chodit na jazykový kurz a po jeho absolvování složím zkoušku TOEFL. Pokud je náš cíl příliš ambiciózní (za dva měsíce se naučím plynně mluvit španělsky), nebo těžko změřitelný (budu chodit na kurz němčiny, protože nemám ve čtvrtek večer co dělat), je velmi pravděpodobné, že k dosažení vytyčeného cíle nikdy nedojde a investovaný čas a peníze jsou vynaložené zbytečně. Je určitě řada lidí, kteří absolvují jazykový kurz spíše jako koníčka, například kvůli kontaktu s lidmi, ale jejich prvořadým cílem zřejmě není účinně zvýšit své znalosti.
Nejvyužívanější způsob získávání jazykových znalostí je návštěva jazykového kurzu. Další možností je absolvování intenzivního kurzu v zahraničí či přímo pobytu v zahraničí. Ne každý si může dovolit odjet na několik měsíců za hranice, ale zkušenosti dokazují, že tento způsob je nejefektivnější. V zahraničí nás nikdo nemusí příliš motivovat k mluvení, tam zkrátka cizí jazyk použít musíme, abychom, v nadsázce řečeno, nezemřeli hladem. Jsme nuceni mluvit, i když se bojíme, že uděláme chybu. Další způsoby jazykového vzdělávání jsou již spíše doplňkem k výše uvedeným možnostem a přispívají k udržování získaných znalostí. Jedná se například o e-learning, četbu cizojazyčné literatury, článků, sledování zahraničních filmů v původním znění, návštěvy různých komunitných serverů, samostudium. Každému typu člověka vyhovuje úplně jiný způsob učení a je důležité si uvědomit a případně vyzkoušet, co na nás platí.
Jak zhodnotit výsledky jazykového vzdělávání? Relativně snadným nástrojem je složení některé ze zkoušek, jejichž absolvování bývá pozitivně hodnoceno i personalisty při výběru nových zaměstnanců. Na druhou stranu jsou zkoušky relativně nákladné, proto je důležité vybrat si tu správnou a dobře se na ni připravit, abychom neplatili za neúspěšné pokusy o složení zkoušky. Zkouškou ale pro někoho nemusí být jen složení formálního testu, ale například absolvování zahraniční cesty s tím, že si zařídí vše potřebné v cizím jazyce. Jazyk musíme aktivně užívat, jinak dojde k jeho zapomínání.
***
Jak na cizí jazyk
• Stanovte si skutečně reálné cíle! Nečekejte, že budete během několika měsíců ovládat plynně nový jazyk. Trpělivost a vytrvalost se vyplatí. • Zvolte způsob učení, který vám vyhovuje! • Zkoušejte různé možnosti a vybírejte mezi nimi. • Zapomeňte na předsudky! Schopnost se učit není omezená věkem, i když jde učení v pozdějším věku možná pomaleji. • Nebojte se používat cizí jazyk v přímém hovoru s jinými lidmi – máte-li ostych před rodilým mluvčím, mluvte s jinými cizinci, vyzkoušejte si, že cizí řeč rozšiřuje vaše možnosti sociálních kontaktů. • Nebojte se chyb! Chyby nejsou nutně známkou neschopnosti se naučit jazyk, k učení patří. • Vadí vám společný jazykový kurz s kolegy, nebo dokonce s podřízenými či nadřízenými? Vzdělávejte se mimo firmu!
